KALENDÁŘ AKCÍ VE VRHAVČI A OKOLÍ | Obec VRHAVEČ

Dasein. Přítomný okamžik plného uvědomění si vlastního bytí, mezní situace, v níž přestáváme vnímat minulost a budoucnost a prožíváme s plnou intenzitou jen a pouze průběh události, v jejímž centru se nacházíme. Dasein je také názvem kresebného cyklu Siegfrieda Herze, v němž nás s okamžiky krajního zde–bytí konfrontuje. Soubor je svými 124 částmi jeden z autorových vůbec nejrozsáhlejších. Herz se zde vrací ke své charakteristické technice, v níž kombinuje precizní uhlovou podkresbu, „bronzové“ valéry kávy, vymývanou tuš a téměř neviditelné akrylové lazury. Výsledkem jsou obrazy, působící často dojmem staré fotografie, záznamu prchavého okamžiku, postupně překrývaného patinou let. Tento efekt „momentky“ jako zmrazené situace není náhodný – právě kratičký moment intenzivního, extrémního prožitku je leitmotivem celého cyklu a Herz mistrně balancuje mezi realistickým zobrazením, jenž pro nás výjev činí skutečným a výraznou tvarovou redukcí, která potlačí nepodstatné a rozptylující detaily a povýší tak konkrétní prožitek jednotlivce na univerzální výpověď téměř mytologického rozsahu. Na kresbách před námi defilují výjevy silné exprese, přesto však jakoby překryté lazurou melancholie. Toto překrytí ale expresi netlumí, naopak ji téměř bolestně prohlubuje a svědectví o mezní životní situaci se proleptává skrze naše vlastní vzpomínky a zkušenost, aby rozeznělo tóny zasutých a podvědomých analogií, skrytých snad kdesi hluboko v kolektivním vědomí lidstva. Hněv, úzkost, frustrace, rezignace a odloučení, ale i láska, něha, přátelství, vzájemnost – to vše se zračí ve tvářích i postojích Herzových protagonistů či spíše častěji protagonistek, procházejících chvílí iniciačního prožitku. Spouštěčem zkušenosti tohoto typu může být i dojem z krajiny, která může dojímat a konejšit, stejně tak ale může drtit svou prázdnotou a rozlehlostí. V samém závěru cyklu se pak nad ní tyčí monumentální silueta atomového hřibu, ten nejvýmluvnější a ve své fascinující majestátnosti i nejstrašlivější symbol konečnosti v rámci náhlého okamžiku. V kontextu stále temnější geopolitické situace je tento výjev opět děsivě aktuální a připomíná, že da-sein v sobě nese i zprávu o tom, že bytí zde je ohraničené (Patočkův termín „Pobyt“) a tedy že přítomný, prožívaný okamžik může být i tím posledním.

Na výstavě s názvem Sytý, sýr, syrový autorka propojuje několik rovin tématu a médií – fotografií, fotogramů, akvarelů, objektů či videí. Prostřednictvím těchto forem záznamu zkoumá vztah mezi jídlem jako hmotou a materiálem, nesoucím důležitý aspekt potravy. Při své tvorbě například reflektuje stopy tvarů či struktur nejrůznějších potravin a výrobků. Na tyto práce lze s určitou nadsázkou nahlížet jako na archeologické otisky naší kultury, v níž je zakořeněná kolektivní paměť (československého) stravování.

Výstava Naplavené symfonie se koná u příležitosti malířových 80. narozenin. Soustřeďuje se na obrazy z posledních let, v nichž se jeho projev uvolnil a v bohatých a přitom jemných přechodech barevných tónů směřuje takřka k čisté abstrakci. Hodonský však přitom ztvárňuje esenci dojmů z krajiny, která se neustále proměňuje a přináší nové podněty. Nejde tedy v žádném případě o retrospektivu, ale o jeho hledání a nalézání nových způsobů vnímání přírody a o syntézu dosavadních zkušeností.